Trestanie psa

"...Někde je vytřepání za kůži, tady to pomlouváte, pak čtu o převalení na záda a někdo tady napíše, že se to taky nemá dělat. Tak co teda?..."

Ještě jsem neviděl žádného vlka, který by s něčím třepal v rámci trestu, pokud to tedy nechtěl rovnou zabít. To s tím potom umí zatřepat pořádně.
Na záda převalím psa jen pod hodně tvrdým trestem, kdy se ten pes pokusí usilovat o něčí život, nebo je jinak nebezpečný a je třeba ho ihned tvrdě paralyzovat...
Stupnice trestů začíná zvýšením hlasu při vyslovení jména psa, pokračuje ostrým povelem, který pes musí striktně splnit, pokračuje paralýzou pohybu hlavy nebo celého těla, ovšem ne na zádech, ale na všech čtyřech s očním kontaktem a zbytek už používat nemusím. Musel by to být pes totálně arogantní nervák, abych musel použít silnější trest.
Ten kdo musí používat tvrdé tresty, má totiž zpravidla problém s tím, že se neumí se psem vůbec domluvit, tudíž on sám má problém sám se sebou. Základní pravidlo trestání je, že musí pes plně chápat za co a hlavně pokud nemusím, netrestám za to co nemá dělat, ale směruji do toho co musí dělat. Zákazy také téměř nepoužívám. To že něco nesmí, vyplývá z intonace toho, co mu velím, aby povinně udělal, když dělá něco špatného. Problém je však v tom, že ten povel, který má plnit, musí nejprve znát. Nikdy nemohu trestat psa za to, že nedělá něco, co pořádně neumí! Mylná je totiž představa lidí, že když pes občas povel udělá, zvláště pak, když se nikde nic neděje a většinou ten stejný povel nesplní, když má jiný podnět, že pes něco umí. Neumí nic, jelikož buď povel umí i v zátěžových situacích, nebo jen napůl a pak nic neumí. Základní otázkou je, umí nebo neumí? Když jenom někdy, tak neumí. Potom se ale nedá trestat, ale je třeba ho nejprve naučit pořádně to, kdy za nesplnění lze trestat. Nevěřte tomu, že když pes povel 99krát něco splní a po sté ne, že umí. Jestliže se pes naučí plnit povely, není téměř nikdy nutné jej trestat. Zákazy psa jen matou, protože ví, že je něco špatně, něco nemá dělat, ale co pak má dělat, když ne to, co dělá? Proto se nezdržuji zbytečnými zákazy, jako tím, že řeknu psu, co dělat musí. Zjednoduší se mu tím život a nebude si muset klást zbytečné otázky.

Kromě tohoto je naprosto nezbytné správné načasování trestů, když už je použít musíš. Jestliže potrestáš psa déle než dvě vteřiny od prohřešku, netrestáš ho za prohřešek, protože danná aktivita přejde do uhasínajícího útlumu, kdy nastupuje aktivita v centrální nervové soustavě zcela jiná. Největší chyby lidí jsou, že si psa zavolají a pak ho potrestají, nebo za ním vyběhnou, pes zcepení a zase potom trestají. No a nejhorší je, když si ho "nějak uloví" a pak mu naloží, co se do něj vejde. Všechno to jsou velmi hrubé prohřešky. Nejspolehlivější trest je hned v počátku prohřešku, ne až po něm. Pak nemusíte na psa tolik tlačit. Je to sice trošku "hra na postřeh", ale o tom je celá výchova psa.

Zdroj: www.psycholog-psu.com
Zverejnené so súhlasom Rudolfa Desenského