Výchova psa "dorastenca" podľa Rudolfa Desenského

S odrostenci mně to docela baví a je to docela snadné. S dostatečnou důsledností, správně věnovaným časem a trpělivostí to trvá asi tak tři týdny, kdy je pes už docela spolehlivý. Stačí se vším, co se po psu chce, pomáhat mechanicky a striktně dodržovat zpoždění mezi povelem a mechanickou nápovědou s ohledem na reflexní oblouk*), který je zde zpožděn o cca 1s, avšak ne u přerušení nežádoucí činnosti, kde je třeba dodržet ukáznění už na začátku chyby, tedy pokud možno pod tu vteřinu.

Každému takovému psu nechávám permanentně vodítko, tedy i krátké doma proto, aby mu nebylo umožněno dělat hrubé chyby, ale naopak směrovat psa k tomu, co se po něm chce. Vodítko (venku dlouhé a doma krátké) nechávám do té doby, dokud nezvládá přivolání na první povel i ve vypjatých situacích, kdy je velká pravděpodobnost, že pes povel neuposlechne, tedy v nestandardních stresových situacích, jako je třeba vítání příchozích, zvědavost nad něčím, co je zajímavější než nějaký stereotypní povel a pod.

Za klíčové považuji výuku čtyřech požadavků:

1. přivolání
2. odvolání
3. odložení
4. odeslání na místo

K tomu je třeba ještě naučit psa netahat na vodítku, aby bylo čím jej ovládat. Ovládat psa lze jenom povelem nebo vodítkem, případně jinak mechanicky (především pomocí rukou), to ostatní je jenom méně spolehlivá improvizace (o donucování hrubou silou se bavit nebudeme).

Nejčastější chyby, které takřka znemožňují správnou výchovu:

1. opakování stejného povelu; povel se vydává vždy jen jednou, opakování totiž dává psu najevo nestabilitu autority v tom ohledu, že pes není přesvědčen o tom, zda člověk vůbec ví, co chce. Ten kdo ví, co chce, řekne si sebejistě jen jednou, ti ostatní jsou zpravidla za hlupáky
2. vydávání několika různých povelů za sebou; má to stejný efekt jako výše popsané a pes si není vámi jist, proto se naučí "vypínat". Tvrdím, že následkem této chyby není neposlušnost, ale něco jako "blbuvzdornost"
3. bezpředmětné zvyšování hlasu při vydání povelu; zvyšování hlasu v běžné komunikaci znamená agresi a nejistotu, tedy snižuje hierarchickou pozici autority, s čímž si psi většinou sice umí poradit, ale nevede to v budoucnu k ničemu dobrému
4. příliš brzké zrušení splněného povelu; každý povel platí do povelu následujícího, proto je dobré psa udržet mechanicky v daném povelu nejméně dvacet vteřin a čas postupně zvyšovat, jinak se pes naučí zlozvyk, kdy vydrží v povelu jen po tu dobu, kdy on sám chce; je chybou vydávat další povel ke splnění povelu předchozího, protože už se nejedná o povel předchozí, ale povel nový, přičemž dojde k nesplnění povelu jako takového; výhodnější je znemožnit psu udělat chybu mechanickým jištěním; např. těžko znemožníte psu sedět, když ho máte metr od sebe a nedosáhnete tak na záď, abyste ho posadili dřív, než vstane. Pakliže mu vyjde vstát, prohráli jste a pes zvítězil, jelikož je o jeho, ale ne po vašem
5. napomínání psa zákazem, kdy nebyl vysloven příkaz určující, co má pes vlastně dělat; z toho vyplývá, že zákaz jako takový je zpravidla zbytečně vydaný povel, jež jen zdržuje před správným nasměrováním psa k žádané činnosti; zákaz zavede psa do slepé uličky, kdy neví, co má dělat, což se dá vyřešit příkazem namísto zákazu. V devadesáti procentech je řešením přivolání, proto ho stavím na nejvyšší prioritu, to ostatní se dá vyřešit zbývajícími třemi zmíněnými povely (jedním z nich, ne naráz)
6. zmatečné ovládání psa s přerušováním mechanické nápovědy; pes se neustále opravuje namísto toho, kdy se "jedním tahem" přiměje dělat, co se po něm žádá
7. permanentní tah psa na vodítku (vodítko umí snadno napovědět psu ve vzorci)
1. volné vodítko ->správné jednání, úkol splněn
2. napnuté vodítko->chyba nebo nedokončený úkol
vodítkem by měl ovládat člověk psa, ne pes člověka; o vodítko by se člověk neměl se psem přetahovat
8. nechválí se, nebo se chválí až příliš; pochvala by měla být přirozená, aby pes věděl, že jste spokojeni s jeho výkonem, ale nepřechvalovat, jinak nesprávně "nakalibrujete realitu", v níž se pes pohybuje (nedělat z věcí samozřejmých přílišnou vědu), ovšem nenechat správné provedení požadavku bez povšimnutí, jinak dojde k neochotě psa provést požadavek příště; každá aktivita, ať už odměna nebo potlačení nežádoucí aktivity v reálném čase ovlivňuje tu stejnou aktivitu následně, tedy příště

Základní klíč by tedy měl vypadat asi tak, že se vydá jediný povel, po vteřině se pomůže psu povel "jedním tahem" splnit, pochválí se za splnění povelu a nechá se čekat do doby, než se vydá jiný povel. Pokud se psu pomáhá vodítkem, to se trošku povolí v momentě, kdy je požadavek splněn. Při provádění nežádoucí činnosti se vydá povel ke splnění jiné, požadované činnosti, která nejen zabrání v pokračování provádění nekalosti, ale řekne psu, co se po něm chce. Pakliže se jedná o hrubě nežádoucí činnost, pak je třeba psa pokud možno ihned "vyděsit", aby toho hned nechal a pak mu dát příkaz. Lze to někdy vyřešit ostrým zákazovým povelem, ale jen tehdy, kdy se nepoužívá běžně, čímž by vznikla imunita proti tomu povelu; časté povelování typu "Fuj!", "Nesmíš!" a podobně vede k tomu, že pes si na povel zvykne (dojde k automatickému ochrannému útlumu podmíněným podnětem) a nebude ho nijak řešit , případně se naučí nějak ho obejít třeba tím, že předstírá hluchotu a ještě z vás má legraci.


*)reflexní oblouk viz. http://cs.wikipedia.org/wiki/Reflex; u psa je délka reflexního oblouku cca 1s. u psů na úrovni německého ovčáka, 0,7 s. u malých plemen a zhr. 3s. u větších jedinců obřích plemen typu molos; nerespektování reflexního oblouku vede k nervozitě, lekavosti a jiným nežádoucím symptomům, které znemožňují postavit si u psa důvěru s respektem do jedné zcela vyvážené roviny; uhasínající útlum na konci reflexu nastává cca na 3.s u německého ovčáka; reakční doba po vyslovení povelu po třech vteřinách namísto po vteřině neznamená prodloužení reflexního oblouku, ale "oblbování" s cílem vyhnout se požadavku; test délky reflexního oblouku se provádí nečekaným podmíněným podnětem, ne tím, co pes předem očekává, také ne tehdy, kdy je pes nevyběhaný nebo má naopak přetíženou CNS (centrální nervovou soustavu), tedy přešel-li do spánkového útlumu

Zdroj: www.psycholog-psu.com
Zverejnené so súhlasom Rudolfa Desenského